Příběhy ze života, ale nejen to...

Tyto stránky budou sloužit jako stránky pro všechny, co potřebují vykřičet světu trápení, bolest, tajemství, ale i radost a úspěchy...První zde vkládám svůj příběh já. Nebo si vyberte nějaký pěkný gif, budu postupně doplňovat.

Životní příběhy, trapasy...

Nové-přečíst

Strasti Malé duše aneb Opravdu vydařená dovolená

článek věnovala pišingr - děkuji

22.7.2005 Konečně jsme se rozhodli, že vyrazíme na chalupu. Já s dětma na tři týdny a Zbynďa dorazí za týden. Dneska nás jen odveze. Rychle balím všechny potřebné věci, poklízím byt, aby Zbynďa neměl moc práce, a můžeme vyrazit. Ze schránky vyndám knihu, kterou jsem rok scháněla, až jsem ji konečně objevila na internetu. Usedáme do auta a vyrážíme.Těším se na procházky v lese, na koupání v lesním koupališti i místní přehradě. Těším se na tancování a zpívání s dětma v trávě. Těším se na sbírání hub, malin i borůvek.

Cesta je příjemná, dětičky usínají. Beru do ruky svou novou knihu Co Bůh šeptá maminkám a otevřu ji zrovna na kapitole Bezpodmínečná důvěra. Pročítám kapitolu a na konci mám slzy v očích. Je o mamince dvou holčiček. Jedna z nich se narodila předčasně. Neměla moc naděje na přežití. Uplakaná a zoufalá maminka hledá útěchu a ujištění u personálu nemocnice. Ale jak to tak bývá, nedostává ho. Pak ve starém nemocničním výtahu ve svém srdci slyší hlas, který jí říká, že je vše v pořádku, a ptá se, proč hledá ujištění u lidí, když ho má samotného Boha. Druhý den mamince lékaři řeknou, že holčička přežije.

Odkládám knihu a přemýšlím. Mám já tolik důvěry? Nebo bych v těžké situaci hledala útěchu u lidí? Zoufala bych, nebo zůstala klidná v tiché důvěře? No jasně, že bych důvěřovala. Vždyť to je jasné. S Bohem si povídám, proč bych měla pochybovat?

S pocitem dokonalosti odkládám knihu. Jsme na chalupě. Rozestýláme postele a ukládáme děti. Noc je strašlivě dlouhá. Nemůžu usnout. Je mi zima a v hlavě mám spoustu starostí. Jak se vejdeme do našeho malého bytečku, stihneme se přestěhovat do porodu? Kde vezmeme peníze na zařízení a spoustu jiných důležitých věcí. Když jsem konečně v 5 hodin usnula, měla jsem pocit, že se mnou Malá duše nemluví.

V 6 hodin mě vzbudila Aninka na kojení. Ráno odjíždím s mamkou a bráchou na velký nákup. Pomalu se ploužíme mezi regály. Děti mají v pondělí a úterý svátek, musím koupit něco dobrého. Najednou se mi motá hlava a bolí mě záda. Na to jsem ale zvyklá. Bolí mě celý život a tak mě ani nenapadne, že něco není v pořádku. U kasy už ale nemůžu vydržet a pádím si sednout na zem. V ten moment cítím, že něco v mém břiše prasklo, a vím, že krvácím. Utíkám za bráchou a volám ať rychle startuje.

Šílenou rychlostí se řítíme městem. Ležím na zadních sedačkách a rukou hladím své malé bříško. Přemlouvám Malou duši, aby zůstala. Máme ji přece moc a moc rádi, těšíme se až se setkáme. Co jen řeknu Kubíčkovi, který se tolik těší? Modlím se a volám anděly, aby pomohli našemu malému miminku. Po tvářích mi tečou slzy.

Přijímá mě mladá paní doktorka.Je milá a moc hodná. Jen její tvář nedává Malé duši naději. Na ultrazvuku vidím maličké miminko. Leží a mává na mě rukou. Slova paní doktorky mi znějí jako lék na mou tolik bolavou duši: "Miminko žije. Nevím jestli má šanci, moc krvácíte, ale je živé." Ležím v malém nemocničním pokojíku.V ruce mám kanylu, kterou mi do žil kape infuze. Každá kapka dává mé Malé duši šanci na život. Ležím a bojím se pohnout. Bojím se jít na záchod, bojím se i dýchat. Rozesílám zoufalé sms všem svým přátelům. Hledám útěchu a ujištění.

Pak beru do ruky svou novou knihu. Otevře se na kapitole Bezpodmínečná důvěra. "Bože můj," říkám si. "A je to tady. Jsem zoufálá a smutná a hledám útěchu všude, jen ne u Něho. Jak jsem mohla? Ale já přece věřím, věřím, že nám Bůh pomůže, ale je tak těžké důvěřovat někomu, koho nevidím a kdo mi ani nemůže poslat tolik potěšující sms. A z očí mi už zase tečou slzy. Modlím se a prosím o pomoc. V tom ve svém nitru slyším hlas. Utěšuje mou bolavou duši a říká, že se Malá duše smí narodit, že je to Boží plán. Přestávám plakat a vím, že tohle je ta správná útěcha, protože mi jí dal On. Každá sms mě potěší a dodá mi kuráže, ale už nepotřebuji, aby dodala ujištění. Mé malé milované miminko bude žít.

Druhý den krvácení ustává. Nemám kapačky jen polykám tabletky proti krvácení. Na ultrazvuku je u Malé duše veliký hematom. Je stejně velký jako miminko. Posílám Malé duši léčivou energii, mažu si bříško levandulí, která rozpouští modřinu.

26.7.2005 Jdu na ultrazvuk. Malá duše je v pořádku a hematom je menší. Stále miminko rozmazluju. Hladím ho, masíruju mu nožičky, houpu ho, zpívám mu. Nepřestávám se modlit a vnímám anděly.

V pátek jdu na další ultrazvuk. Malá duše pěkně povyrostla, modřina je proti původní celkem maličká a tak můžu odjet. Další týden trávím na chalupě v posteli. Čtu si s dětma, povídám si s Malou duší, která si mé lenošení opravdově užívá. Piju bylinky proti krvácení a proti potratu.

5.8.2005 Odvažujeme odjet domu. Cestu jsme zvládli, zdá se, že Malé duši nic nechybí. Jsem ráda, že jsem doma. Ve středu jdu na kontrolu ke svému lékaři. Věřím, že už bude všechno v pořádku. Ještě aby se zvedla placenta a bude vše dobré. Moc se těším na 1. února nebo na nějaký ze dnů kolem, až Malou duši uvidím. Když jsem tak přemýšlela, pročpak se nám tohle stalo, přišla jsem na spoustu věcí.

1. Už vím, že dokážu bezpodmínečně důvěřovat, ač je to strašně těžké.

2. Bůh mi ukázal, že mám spoustu úžasných přátel.

3. Stěhování opravdu počká. Není důležité bydlet ve velkém bytě. Nějak se tady na nějakou dobu dokážeme vtěsnat. A když bude třeba tak to zvládneme i na dýl.

4. Je důležité, aby naši blízcí věděli, že je máme rádi. Opravdu. Život je křehký a stačí vteřina a najednou tady ten, kterého milujeme, není. Je smutné si pak vyčítat, že jsme neřekli to či ono. Lidi kolem nás potřebují vědět, že jsou pro nás důležití, že jsou milováni.

A tak od této příhody každý den všem svým blízkým dávám najevo svou lásku. A aspoň jednou denně jim říkám: "Mám Tě ráda." Není to tak těžké. Co myslíte?

Poslední komentáře
17.08.2008 21:30:45: smiley${1}Může to být dobré.smiley${1}smiley${1}smiley${1}
17.08.2008 21:28:46: smiley${1}smiley${1}
23.08.2007 15:28:25: ta co take postižena stranka more kemange ale ja mi cigan a vy gadze fuj se s vama nebavimsmiley${1}smiley${1}
28.12.2006 13:15:36: zuzucho, jsem ráda, že vše dobře dopadlo a holčička je divoká - známka zdravíčka ;o)Přeji, ať zdraví...
 
Vyhrazuji si právo vymazat nestoudnosti, sprosťárny a vulgaritu!!!